Sati (páli, v sanskrtu smrti, anglicky mindfulness) je jedním z nejdůležitějších pojmů původního Buddhova učení a také ústřední kvalitou mysli, bez jejíhož rozvíjení není možné uskutečnit stezku k osvobození. Je sedmým článkem osmidílné ušlechtilé stezky, ústřední kvalitou mezi pěti (spirituálními) schopnostmi mysli (indrijá) a je také prvním ze sedmi členů probuzení (bodždžhangá).
Sati je komplexní mentální kvalita, která zahrnuje několik aspektů. V češtině není možné najít slovo, které by uspokojivě postihovalo všechny tyto aspekty, nicméně lze najít několik termínů, z nichž každý obvykle vystihuje alespoň jeden ze zmíněných aspektů.
Do češtiny je termín sati překládán nejčastěji jako:
Mezi další termíny postihující některý z aspektů sati patří:
Sati (všímavost) lze charakterizovat jako schopnost nezaujatě pozorovat, zaznamenávat, znovupoznávat a pamatovat si prožívané psychické a tělesné jevy. Těmito jevy přitom rozumíme tělesné procesy dostupné smyslům, city, stavy mysli a obsahy mysli (srov. satipatthána). Být všímavý znamená být duchem přítomný tady a teď. Když myslíme nebo si něco představujeme, vzdalujeme se od právě prožívané skutečnosti – jsme nevšímaví. Pro správnou všímavost (sammá-sati) je charakteristické, že je spojena pouze s prospěšnými stavy vědomí a není nikdy deformována chtivostí, nenávistí či zaslepeností. Mysl, v níž je všímavost (sati) přítomna, tak zůstává otevřená nezkreslenému vnímání jevů, jejich vlastností a souvislostí.
Metodické rozvíjení schopnosti si všímat je tradičně spojeno s praxí buddhistické meditace všímavosti a vhledu (v páli satipatthána-vipassaná). V kontextu Buddhovy nauky má tato meditace vést meditujícího, jež pozoruje vlastní tělesné a mentální procesy, k poznání jejich pomíjivosti (aničča), neuspokojivosti (dukkha) a neosobní povahy (anattá) a postupně pak až k cíli nejvyššímu – k překonání všech forem utrpení a dosažení štěstí nibbány.
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search